Menu
Dnes je 21. 11. 2019 svátek slaví Albert, zitra Cecílie
kikiriky.cz

Vyšehněvické poutě

Vyšehněvické poutě

Začalo to trestným činem. Zní to trochu divně, ale je to tak. Kdyby totiž někdo neukradl sošku Panny Marie z křížku, a to dokonce podruhé, nebylo by prázdné místo v nice na křížku. A tak mě jednou, když jsem šel kolem, napadlo, co tam tu sošku „vrátit“? Přece tam patří. Na obecním úřadě nebyli proti. Začali jsme shánět sošku, no ale čekat, až ji přiveze pošta a pak ji tam nějak dát? Ne, to by chtělo nějakou slávu a procesí. Dost odvážná myšlenka v naší obci. Svěřil jsem se s touto myšlenkou J. Bobkové a L. Špitálskému (zde je zárodek vzniku dnešní KK, ale to bych předbíhal). Byli pro a nadšeni. Stejné nadšení bylo i ze strany obce. Náhody prý neexistují, a tak v tomto roce naše obec získala „dekret“ na užívání obecního znaku a vlajky. Vše se krásně potkalo a byla z toho 1. Vyšehněvická pouť, na kterou nikdy nezapomeneme.

Po takové dávce emocí bylo jasné, že se bude pokračovat, a tak vždy na naši pouť hledáme a přinášíme pěkná a nosná témata.

První pouť byla s Mariánským procesím a odhalením a požehnáním obecním atributům. Také se konala malá kulinářská soutěž na téma pouťové koláče. 

Druhá pouť začínala vysázením památného stromu, který slavnostně vysadil nestor českých zahradníků pan Václav Větvička. A tentokrát se soutěžilo o nejlepší sváteční bábovku a na naší zvoničce se nově objevila větrná korouhvička. Opět bylo veselo.

Do třetice se pouť stala setkáním rodáků a přátel obce. Událost, na kterou se nezapomíná. Tentokrát jsme odhalili rozcestník s hodinami a sousoší věnované rodákům. Do třetice se konala soutěž o nejlepší litý nebo zdobený perník. Všechny tyto „malé“ kulinářské soutěže od začátku zaštítila Jana Petržilková, zakladatelka druhé nejstarší novodobé tradice v obci: Vyšehněvické kulinářské soutěže (VKS).

 

Vyšehněvická pouť se stala jednou z nejvýznamnějších událostí našeho kulturního roku. 

První dávka fotografií ze IV. Vyšehněvické pouti a oslav 100 let založení Československé republiky
Jak se rodili rodáci

Zde se můžete podívat jak vypadalo zákulisí a přípravy zatím největší kulturní akce, která se jen tak nebude opakovat. Celá příprava trvala rok. Práce bylo mnoho. Pracovalo se ve dne v noci, videoklip se točil několik týdnů a jeho zpracování trvalo tři měsíce. Výstava fotografií s přípravou fotografií trvala několik měsíců,  rozcestník a socha se instalovala po páté hodině ráno v den poutě.  I tak jsme si to užili a věříme, že vy také...

Rádi na tyto chvíle vzpomínáme.

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace